Padla dvacátá hodina večerní. Pánové, vetřete do vlasů pomádu a gel, dokonale oholte své tváře a vpadněte do víru velkoměsta. Dámy, použijte oblíbený parfém, namalujte si na obličej krásnější verzi sebe sama, obujte svůdné a tolik opěvované podpatky a vyrazte ulovit toho milionáře, na kterého celý život čekáte.
      Situace odehrávají se okolo druhé hodiny ranní.: Pánové, ještě před nedávnem v podobě upraveného gentlemana se nyní mění v prvopudové živočichy, nadávají si se svými kamarády do různých podob pánského i dámského přirození, když okolo nich projde kterákoliv osoba opačného pohlaví, naznačují posunky a gesty přirozený jarní proces samců a samiček. Dámy už také nevypadají jako dámy. Jejich make-up se pozvolna přeměňuje do kapalného skupenství, ladné pohyby boků a dolních končetin už nepřípomínají lehkost srny, nybrž neohrabané skoky lesního zajíce. Dá se skoro s jistotou říci, že na tom nemá podíl pouze únava a vyčerpání, ale převším přítel alkohol, jak se zpívá v jedné, naprosto šílené, ale přesto na diskotékách velice oblíbené písničce. Alkohol, jak opojná je pouze představa tohoto produktu. Přitom je to věc poměrně drahá, pocit naprostého božství také trvá jen určitou chvíli a nic nám po něm, kromě  bolesti a nevolnosti nezůstane, tak proč lidé pijí?
      Za prvé, člověk prostě není schopen poučit se z vlastních chyb a trapných situací, ba dokonce se svými , občas celkem nechutnými zážitky chlubí. A za druhé, je neuvěřitelně líný zamyslet se nad  svou současnou situací a snaží se jí řešit pomocí stavu v lihu. Tak a na zpečetění této pravdy si radši dáme panáka,ne?