Jejich dvougenerační domek je přímo vedle autobusové zástavky. Naproti se rozkládá malá náves, které dominuje starý gotický kostelík s velkými okny a barevnými vytrážemi. Vesnička je tak malá, že z jednoho konce vidíte na druhý. A právě člověk vzrůstem malý, ale oplívající velkou fantazií vnímá tuto atmosféru i s plnou řadou  důležitých a pouhým okem neviditelných detailů a jedním z nich je okamžik, kdy po horké koupeli,  zabalená do osušky, utíkám k prosklené knihovně a se zájmem v očích si prohlížím srovnané hřbety neznámých knih. Je mi úplně jedno, co je na přebalech napsáno, jelikož neumím ještě moc číst. Zajímá mě vzhled a forma nahuštěných písmen na zažloutlých a ohmataných stránkách. I přes skutečnost, že tento večerní rituál opakují snad už po sté, stále mě baví přejíždět rukama po knihovně tam a zpět. Nakonec si vyberu stejně jako vždy a slyším dědečkův hlas předčítající nápis vytištěný na přebalu knihy. Karel Jaromír Erben- Kytice. Potom si zalezu doprostřed manželské postele, zleva leží babička, zprava dědeček a všichni posloucháme začátek balady příznačné k aktuálnímu období:,,Hoj, ty Štědrý večere, ty tajemný svátku...“

Doba plyne, čas letí, společnost se mění. Mění se lidi, jejich smýšlení a zvyky, technika se pohybuje mílovými kroky. I já jsem jiná. Větší, dospělejší, zkušenější, schopná postarat se sama o sebe. Jen jedna věc se nikdy nezměnila a to záliba pročítat si staré knihy, především básně. Samozřejmě, že když potřebuji rychle vyhledat nějaké verše nebo úryvek, otevřu si internetový vyhledávač, zadám potřebnou indicii a cíl je během vteřiny nalezen. Internet a jeho časová a nenáročná manuální obsluha je bezesporu velkou výhodou. Nemusím na informaci čekat, žádat o pomoc někoho dalšího, natož trápit se myšlenkou jejího nenalezení. Ovšem nikdy by mě nenapadlo projíždět internetové blogy a servery jen tak bezděčně, bez určitého záměru a čekat, jestli náhodou neobjevím něco pro mě nového nebo zajímavého. A v tom je právě mezi literaturou (ať už klasickou nebo veršovanou) publikovanou v tištěné formě a jejich virtuální podobou na internetových stránkách značný rozdíl. V knihovně procházíte regály, posuzujete vizuální stránku knihy, protože většinou víte pouze její obsah, ale konkrétní představu nemáte. Také se může stát, že si chcete půjčit pouze jednu nebo dvě určité věci a domů odcházíte s přeplněnou taškou, jak vím sama ze své zkušenosti. Zatímco ve virtuální verzi musíte přijít s konkrétním požadavkem, případně ze zadáním shodných slov z vámi vyhledávaného díla.

 Dokážete si snad představit situaci, kdy za Vámi přijde Vaše dítě a poprosí o přečtění nějaké pohádky a vy nakrásně vytáhnete z příruční tašky mini notebook, do google.com zadáte ,, O červené karkulce“ a začnete předčítat z bíle zářícího monitoru. Najednou se na dolní liště objeví poznámka o posledních 10 minutách, kdy bude ještě počítač schopen pracovat a budete muset vyprávění přerušit a hystericky hledat nabíjecí akumulátor? Takhle položená otázka zní částečně směšně, ale celkem pravděpodobně. Takže je lepší ohmataná kniha (nejen veršů) nebo internet?