3 . DÍL - PORTUGALCI

Dalším faktem, který s fotbalem souvisí je, že v každé, ať jen malinké restauraci, či "cervejarii" (pivnice), či "pastelarii"(pekařství s posezením), či "cafeterii" mají minimálně dvě televize, které běží nonstop. Lidé nevydrží bez televize ani minutu, i při obědě, či večeři doma sledují o stošest vše, co se v televizi hýbe. Dokonce se mi stalo, že v jedné malé kavárničce měli 3 plazmové TV exempláře a na každé z nich běžel jiný fotbalový zápas. I ve školní sborovně běží neustále TV na plné obrátky, myslím, že snad i přes noc. Je to na jednu stranu strašné, ale má to jeden pozitivní vliv. Portugalci totiž nemají dabing, vše poslouchají v originálním znění, takže denodenně slyší americkou i britskou angličtinu z TV seriálů a zpráv. I starší lidé tudíž rozumí a často obstojně hovoří anglicky. Je to vidět i na dětech ve škole, s angličtinou jsou na tom velice dobře. Horší je to s francouzštinou, tu se děti učit nechtějí. Já jsem z toho smutná, protože je to můj obor a ten jazyk mám moc ráda, tak se snažím změnit jejich názor.
Portugalci mají jednu podobnou vlastnost jako my Češi, rádi si stěžují. Vypadají sice navenek spokojeně, ale když se s nimi bavíte, mají potřebu vylít své zasmušilé srdce - tento pocit stesku "saudades" je nejlépe vyjádřen v jejich tradiční hudbě "fado". Někdy k tomu mají ale doopravdy důvod. Představte si, že například učitelé jsou přidělováni na školy. Po absolvování univerzity si sepíší seznam škol, kde by chtěli vyučovat a pak jsou podle svých školních výsledků umisťováni. Je to jako v armádě. Nemají na výběr, a tak témeř 50procent pracuje třeba i 400km od svých domovů a rodin. Je běžné, že si více kolegů pronajme v blízkosti přidělené školy byt a přes pracovní týden takto spolubydlí a pak na víkend jedou ke svým manželkám, či manželům a dětem. Jedna moje kolegyně dokonce jezdí každý den ráno a večer 200km, protože má ročního syna a nechce ho nechávat samotného.

No, čím dál tím víc si říkám, že jsem ráda, že jsem Češka a že doma je dobře.