04.04.2012, z rubriky Reportáže, autor: Kateřina Tůmová
Můj "erasmácký" rok ve Francii

UBYTOVÁNÍ a STRAVOVÁNÍ

Co se týče ubytování, většina studentů bydlela právě v Campusu (univerzitním městečku) na kolejích. V Campusu se nacházely všechny budovy univerzity, učebny, přednáškové sály, knihovny, menza, sportovní areál, apod. Projížděla tudy i městská doprava, která v areálu Campusu byla pro studenty univerzity zdarma. Ve Francii je fakt paráda být zahraniční student, máte spoustu výhod a slev J - vstupy do muzeí, galerií a dalších památek, veškeré sportovní aktivity, atd. zdarma nebo za sníženou cenu. My jsme bydlely v části areálu Campusu zvané Beaune, která byla sice nejmenší, ale o to víc rodinnější. Na pokojích jsme bydlely po jednom. Byly malinké a útulné, s postelí, skříní, stolkem a umyvadlem, ale pro jednoho úplně stačily. Záchody a sprchy byly společné na patře pro holky i kluky, což byl někdy trochu problém, co se čistoty týče, zvlášť po víkendu, kdy se neuklízelo…ale všechno se dá zvládnout. Na patře byla také kuchyňka, kde jsme spolu se spolubydlícími z patra vařili, společně snídali, večeřeli, pořádaly mezinárodní ochutnávky pokrmů a nápojů, konverzovaly francouzsko-španělsko-italsko-anglicko-něměcko-čínsko-česky a i na tomhle malém prostoru zažili spoustu neobvyklých zážitků. Jednou nám třeba vyhořela mikrovlnka (když si někdo, dosud nevíme kdo, dal ohřát k snídani kus bagety a zapomněl na ni) a museli kvůli tomu evakuovat celou kolej. Bylo to brzy ráno a tak bylo vtipný, jak všichni studenti stáli před budovou v pyžamech a nočních košilích a nevěděli, co se děje.  Od té doby jsme mikrovlnku neměli a tak jsme si vyrobily z recese vlastní z kartonu. Prát jsme chodily do jiné části areálu Campusu. Za pračku se platilo tuším 50 centů, takže se pralo všechno dohromady na 40 stupňů, abychom ušetřily a nebo pak v ruce. Byla zde i sušička, ale já jsem si mokré prádlo nechala sušit na šňůrách rozvěšených po pokoji.

Na obědy jsme chodily do menzy. Byl by hřích tam nechodit! Výběr ze spousty výborných jídel, salátů, dortíků,…no luxus nad luxus ve srovnání s naší menzou. Jinak jsme si jídlo kupovali v nedalekých supermarketech, kam se dalo dojet autobusem nebo na kole. Ve srovnání s Českou republikou byly nákupy jídla dražší…Ale stipendium, které jsme dostávaly vystačilo na stravu, ubytování i vše potřebné a s přehledem zbylo i na studentské radovánky. Občas jsme si mohli dovolit i večeři v místních restaurací a ochutnat tak delikátní francouzskou šnečí pochoutku!

DOPRAVA

Do Dijonu jsme se dopravily mezinárodní autobusovou linkou Eurolines přímo z Prahy. Cesta trvá něco přes 11 hodin. Tenkrát ještě v Dijonu neměli postavené pořádné autobusové nádraží, takže když nás autobus v pět hodin ráno vyhodil kdesi na okraji města, byla celkem bojovka najít správný směr. Teď už mají ale, tuším, nádraží kousek od centra, kde snad bude napojení na městskou hromadnou dopravu.

Na městskou dopravu si můžete pořídit tzv. carnet, což je jízdenka na deset jízd autobusem a nebo se jízdenky dají pořídit i jednotlivě u řidiče. Určitě se dá pořídit i něco jako průkazka na autobus, ale tu jsem nepoužívala, tak nevím bližší info.

Po Dijonu nebo i jinde ve Francii, je na cestování městem super mít kolo…pokud vám ho do týdne někdo neukradne…jako se stalo mně J Téměř všude jsou vyznačeny stezky pro cyklisty a staré kolo se dá pořídit za pěknou cenu. Jen je důležité si ho pak hlídat a nenechávat někde moc dlouho bez dozoru!

Co určitě stojí za vyzkoušení jsou francouzské dráhy…pokud zrovna nestávkují. Cestování vlakem je sice poměrně dost drahé, ale pokud vychytáte nějakou výhodnou akci, můžete vyrazit  na rychlojízdu za příznivou cenu. Měli jsme to štěstí, že každou sobotu byly jízdenky směr Dijon – Paříž a zpět za neskutečně nízkou cenu, takže jsme často podnikali jednodenní výlety do Paříže.

STUDIUM

Protože jsem do Francie odjela především studovat, bylo by nevhodné, nezmínit kapitolu věnovanou studiu J Přesto bych ale rok Erasmu nazvala jako jedny dlouhé prázdniny plné zážitků nejen studijních. To ovšem neznamená, že bychom se celé dva semestry pouze flákali! Na začátku každého semestru jsme se podobně jako u nás zapsali do různých předmětů. Jako Erasmáci jsme si mohli vybrat i předměty z jiných fakult nebo předměty určené přímo studentům Erasmu (třeba konverzace ve francouzštině). Já jsme studovala francouzský jazyk a literaturu na fakultě Lettres Modernes (což je něco jako u nás filozofická fakulta) a pak zvlášť ještě angličtinu, abych úplně nezakrněla. Bylo možné studovat i češtinu, když někomu scházeli kredity do počtu J Angličtina byla docela záhul, protože některé přednášky probíhaly česko-francouzsky a přepínat z jednoho jazyku do druhého bylo někdy dost vyčerpávající. Navíc, i když Francouz mluví anglicky, vynechává jako ve svém mateřském jazyce hlásku „h“ . Zpočátku mi dělalo dost problémy rozluštit, co to znamená „í is“ nebo „í ev got brown ér“ (= he is, he has got brown hair).

Překvapily mě hodiny literatury, které probíhají odlišně, než jsme zvyklí na našich fakultách – celý semestr jsme pouze rozpitvávali dvě díla nějakého období a ukazovali si na nich jeho specifické znaky. Bylo sice užitečné, že jsme znali každičký detail těchto dvou děl, ale neměli jsme na druhou stranu přehled o ostatních významných dílech onoho období. Jinak výuka probíhala vesměs podobně jako u nás, přednášky, semináře, na konci semestru něco jako zápočty nebo zkoušky (ústní, písemné). Francouzi jsou zvyklí psát písemné zkoušky formou disertačních prací (sedíte 4 hodiny v přednáškovém sále a máte napsat práci na dané téma). K nám, jako studentům Erasmu, byli ale profesoři často shovívaví a zjednodušili nám podmínky splnění zkoušek. Takže nakonec nebyl problém splnit dostatečný počet kreditů a úspěšně dokončit studium.

Je dobré udržovat kontakty s ostatními studenty Erasmu. Francouzští studenti s námi moc kontakty nenavazovali, spíš naopak. Ale existovali výjimky a někteří se i nabízeli se soukromými hodinami francouzské konverzace. Takhle jsem přišla k jedné holčině, která byla původem Němka, žila ve Francii a chtěla se naučit česky. Scházeli jsme se jednou týdně nebo jezdili na výlety a já ji učila česky, ona mě na oplátku francouzsky.

Co bylo na naší dijonské univerzitě super, to byla možnost využít sportovní areál a všechny možné aktivity kdykoliv a zadarmo. Takhle jsme během týdne mohli chodit běhat, hrát fotbal, badminton, tenis, cvičit aerobic, jógu, vyzkoušet si šermování, jízdu na koni, horolezeckou stěnu, ráno využít posilovnu. O víkendech obvykle místní hyperační neunavitelný dobrodruh Yves pořádal, nejen pro studenty Erasmu, výlety po okolí na kolech či kajakách. V létě nás bral lézt po horách a skalách a v zimě sjíždět svahy na lyžích. Díky němu jsme poznali úžasná místa francouzského venkova a přírodní krásy bourgognského kraje.

Takže studium na dijonské univerzitě nebylo pouze o vysedávání nad učebnicemi od rána do večera v místní knihovně. A víc než z přednáškových sálů jsem si toho odnesla z každodenních zážitků, potkání, zkušeností.

A protože je Francie proslulá stávkami, měli jsme párkrát do roka neplánované prázdniny:-)

VOLNÝ ČAS

Když jsme netrávili čas ve škole nebo knihovnách, vyplnily jsme volný čas odpočinkem na kolejích nebo v dijonských parcích, nakupováním, sportem, výlety po okolí nebo cestováním po Francii a po večerech mezinárodními večírky s ostatními studenty Erasmu.

Parky v Dijonu byly hlavním místem nedělních setkání rodinek s dětmi, běžců, cyklistů, hráčů petanque i studentů. Pokud vylezlo slunko, koupili se bagety, francouzské sýry všech možných chutí a vůní, láhev francouzského vína, lehlo se do trávy a piknikovalo. V létě jsme trávili volná odpoledne u nedalekého jezera, kde se při vyšších teplotách dalo i koupat.

Nikdy jsem si nekoupila tolik párů bot, jako za ten rok ve Francii J Nakupování v místních butikách a obchodních centrech bylo opravdu návykové. A to  normálně mezi nakupovací maniaky nepatřím, ve Francii jsme si předvánoční, povánoční, jarní, letní a kdovíjaké ještě výprodeje s holkami užívaly plnými doušky.

Nejpoužívanější fráze v životě Erasmáka?

„On va sortir ce soir?“ – Vyrazíme někam večer?

„Bonne soirée“ / „Amusez-vous bien“ – Užijte si večírek. Bavte se dobře.

„Une biere, s´il vous plait.“ – Jedno pivo, prosím.

Večery byly náročné, ale přínosné, co se francouzské konverzace týče J Protože jsou ve Francii bary i restaurace drahé, často jsme organizovali různé party na kolejích v kuchyňkách nebo speciálních místnostech těmto příležitostem určeným. Ať to byly narozeninové, vánoční, velikonoční, palačinkové, bramborákové, české, italské, španělské, francouzské nebo jiné oslavy, vždy se nás sešla převážně většina studentů Erasmu a sem tam nějací francouzští přátelé. Občas jsme vyrazili i do víru velkoměsta do našich oblíbených barů na pivní žirafy, klubů na veselou francouzskou hudbu či kaváren na výborné café au lait. Protože kluby i bary nemilosrdně zavírají už ve dvě hodiny ráno, obvykle se pokračovalo na soukromé domácí večírky u francouzských přátel. Kolikrát jste se ocitli u někoho doma, koho jste ani neznali, ale i přesto se jako cizí necítili. Všichni byli vždy moc pohostinní a přátelští.

Studium ve Francii mi přineslo spoustu nových znalostí nejen, co se francouzského jazyka a literatury týče. Získala jsem také spoustu zkušeností pro život důležitých, osamostatnila jsem se a naučila spoléhat sama na sebe.

Čeho si ale cením nejvíce jsou nezapomenutelné zážitky a přátelé, s nimiž až dodnes udržujeme kontakty a navštěvujeme se. Otevřely se mi tak cesty do různých koutů světa. Na Erasmu nepotkáte jen studenty země, kde se rozhodnete studovat, ale spoustu dalších kluků a holek různých národností. A takhle jsem měla možnost poznat kamarády z Itálie, Mexika, Číny, Španělska či Belgie, se kterými se setkáváme buď někde na půli cesty po Evropě na nejlepší pravé italské pizze nebo zmrzlině, na kávě a croissantu v Paříži,  nebo u nás na českém pivě a klobáse. A jestli někdo váhá s podáním přihlášky k získání stipendia na studium v cizině, ať neváhá a jde do toho. Zatím jsem se nesetkala s nikým, kdo by tohoto rozhodnutí kdy litoval ;-)

Paticka, tiraz ci co...