„Včerejší beseda pro mě byla rozhodně přínosná. Film byl velice emotivní, realisticky zobrazoval drsnou podobu holocaustu. Dozvěděla jsem se spoustu zajímavých a ne příliš známých fakt jak z filmu tak z úst pana Motla. Je to velice sympatický pán, přišel mi jako opravdový profesionál a osoba na svém místě. Jeho myšlenky a lidský přístup, jeho upřímný zájem o to, aby se na hrůzy oné doby nikdy nezapomnělo a vzali jsme si z ní konečně poučení, byly velice inspirující.
Myslím, že nemám co bzch vytkla, pan Motl byl velmi vstřícný, stejně tak organizátoři a pracovníci projektu. Příště půjdu rozhodně se zájmem znovu.“ „Beseda se mi moc líbila. Dozvěděli jsme se plno strašných věcí. Film, který nám pustil byl opravdu zajímavý. Pán nádherně mluvil. Já bych asi nic nezměnila – max: místa více. Podle mého bychom na takové akce měli chodit častěji. Ať víme, co ti lidé vytrpěli a co bylo příčinou toho utrpení. Líbilo se mi opravdu vše. Abych se přiznala tak jak pán mluvil už ke konci, tak to už mě nudilo. Nevěděla jsem o čem mluvil. Ale bylo to hezké, naučné. A ještě by mohl mít pan Stanislav Motl oční kontakt s publikem. Šlo o film: vyprávění pana Henryka, který byl v Osvětimi jako esesák“ Zažil tam toho plno a chtěl to předat dál. Aby lidé věděli co a jak, v Osvětimi. Henryk umřel po natáčení – 6 měsíců po…
„Líbilo se mi všechno, ten film byl celkem náročný, ale dalo se to zvládnout. ¨Já osobně obdivuji pana Motla za tento film a myslím, že to byl moc dobrý nápad. Neměnila bych na tom asi nic, protože museli s tím filmem velký nervy. Nejvíce mě asi zaujalo to, že mohli být ty lidi tak bezcitní a nechali jít i malé děti a hlavně nevinné lidi do plynové komory. Jsem ráda, že se vše zdokumentovalo, protože předtím jsem si to nedokázala představit. Pan Motl při natáčení s panem Henrykem museli mít strašný pocit z vyprávění ale hlavně pan Henryk. Pan Henryk umřel šest měsíců po natáčení …
„Líbilo se mi, že pán vypravoval. Líbil se mi jeho způsob vypravování. Dokument by natočil spíše v létě aby bylo vše lépe vidět. Ty jámy, schody apod…
Zaujalo mě, že si to ten pán všechno pamatuje. Každou chvilku. Zaujalo mě jak řekl pán „Kdyby tyhle stromy uměly mluvit, řekly by Vám toho více“ Měl jsem husí kůži.“
„Líbilo se mi všechno, až na ten film. Byl trochu drsný. Pan Motl byl velmi vstřícný a velmi příjemný. Film byl docela pěkný, ale smutný ale co se dá čekat z doby kdy byla 2. světová válka?Mě osobně ztoh filmu bylo velmi smutno. Beseda byla velmi pěkná. Mohla by být i delší, protože mě to zaujalo. Obdivovala jsem pana Henryka, že byl vůbec schopný o tom všem povídat. Nechtěla bych zažít to, co museli přežít lidé za 2. světové války. Bylo to hrozný. Nikdo neměl právo zabíjet nevinné lidi. Jsem ráda, že jsem měla možnost podívat se do minulosti a zjistit, jak to doopravdy bylo. Od včerejěka pořád maslím na ten film a na pana Henryka.“
„Bylo to poučné, protože je důležité, aby se na to nezapomnělo. Aby se mluvilo o tom, co se stalo. Pana Motla moc obdivuji za to, že dokázal najít svědky a nevzdal se. Muselo to být pro něj i těžké takové věci poslouchat a vidět, kde se to dělo. Moc se mi to líbilo a určitě bych chtěla jít příště ještě na nějakou besedu s panem Motlem.“
„Líbilo se mi to. Dozvěděla jsem se o holocaustu mnohem více, než jsem věděla. Každopádně obdivuji toho pána, se kterým pan Motl dělal rozhovor o tom, jak to tam v té době probíhalo. A v té době bych žít nechtěla. Na mě to bylo celkem kruté, takže když se tam během rozhovoru pouštěla ta videa, tak jsem raději sklápěla hlavu. Dalo mi to hodně v tom smyslu, že jsem opravdu ráda, že žiji v dnešní době.“
„Zaujalo mě, že se člen sonder komanda dokáže usmívat, což nám ale pan Motl vysvětlil. Více mě zajímalo, jak se podrobněji dostal z tábora, ale to jsem se nedozvěděla. Dalo mi to, že bych tohle nikdy nechtěla zažít a uvědomila jsem si hrůzu toho, co lidé museli zažívat.“
„Nejvíce jsem byla unesena z toho dokumentu. Bylo to velmi dobře provedeno. Nic bych neměnila. Pán byl velice šikovný a ukecaný. Dalo mi to hodně: Člověk by si měl vážit svého života. Dokud žijeme, neměli bychom si na nic stěžovat. Můžeme být rádi, že teď žijeme v této době.“