Časák ICM - vítejte
O p
říkopu mezi českým lidem a neosvícenými vzdělanci na pozadí romské otázkyMgr. Radek Holcepl (radek.holcepl@educanet.cz)
M
ěl jsem možnost osobně se zúčastnit jen části školního programu Příběh Romů, ale přesto jsem získal stejný dojem jako jedna studentka prvního ročníku, která v diskuzi vyjádřila nespokojenost nad tím, že Romové byli v rámci celého programu systematicky ukazováni jako oběti vnějších okolností, které máme litovat. Navíc se takřka jedním dechem hovořilo o českém rasismu, české diskriminaci Romů při pracovních pohovorech, českém odporu vůči společnému vzdělávání s Romy, tedy segregaci a... holokaustu.Dne 25. května se naše 9. třída vydala z Loučovic do Českého Krumlova, aby zde navštívila promítání dvou krátkých filmů. Naše třídní učitelka nám vybrala filmy Malí vrazi a Kalvárie lidických letců. Oba filmy probíhaly pod vedením pana Stanislava Motla, kterého mnozí z nás znali jen z televizních obrazovek. Ze začátku jsme nevěděli, kdo pan Motl vůbec je, jak se k nám bude chovat, jak s ním máme komunikovat apod.
Vážené a milé slečny lektorky,
workshop se mi moc líbil. Oceňuji hlavně Váš přístup k dětem. Děti byly už od prvních minut zcela spontánní a vy jste si je okamžitě získaly. Navodily jste nám ve třídě milou, přátelskou a spolupracující atmosféru. Děti se dozvěděly mnoho nových informací o světě a jiných kulturách, o svých spolužácích, ale především přemýšlely samy o sobě- což je velmi důležité, přestože se k tomu skoro nikdy nedopracují.
Pokud by se nám podařilo navázat spolupráci i pro příští školní rok, byla bych velmi ráda.
s přáním hezkého dne a blížících se prázdnin Mgr. Eva Kašáková a žáci 8. třídy ZŠ Kaplická, Český Krumlov
Jsem člověk, který si prošel už několika návštěvami psychologů, kteří přišli do mojí třídy na základní škole s naivní myšlenkou, že nás srovnají a náš kolektiv dají zase do pořádku. Stačily dvě hodiny a ubohý sluníčkář pozoroval, jak se mu jeho naděje pomalu rozpadla před očima, a tak si sbalil svoje cedulky se jmény a pozitivními citáty a odkráčel zpět na místo, odkud přišel. Není proto divu, že jsem byla ohledně návštěvy jistých dvou žen trochu skeptická a jak jsem tak pozorovala obličeje okolo sebe, moji spolužáci na tom byli podobně. Většina z nich totiž tuto záležitost brala jako skvělou příležitost vyhnout se ne zrovna oblíbeným předmětům.
Ve středu 5. října se třída 8. A zúčastnila projektového dopoledne s názvem „Multikulturní svět kolem nás“. Sympatické lektorky se celou třídu snažily zapojit do různých aktivit a úkolů, např. do zobrazování rozličných témat pomocí koláže, do společného kreslení, ale na řadu přišlo třeba i společné pití čaje, tzv. osmácká čajovna. Děti se snažily vyjadřovat svůj postoj k různé problematice, navzájem tolerovat názor druhého, ale také se vzájemně lépe poznat. Podle ohlasů se třídě pracovní dopoledne vesměs velmi líbilo...
Neztratit víru v člověka
Ten týden, kdy jsme prováděli na výstavě Neztratit víru v člověka, byl velice hektický. I přesto jsme si však výstavu užili a povídání o těchto tématech nás bavilo. Tématem výstavy byl život židů za druhé světové války a holocaust. Každý měl na starosti několik panelů s různými tématy jako například život před transportem, Terezín, Osvětim a Nicholas Winton.
Já jsem měla na starosti Terezín a musím říct, že jsem se dozvěděla mnoho informací, které pro mě byly nové. Neznala jsem například podrobnosti o postavení a činnosti dětí v koncentračních, pracovních a vyhlazovacích táborech. Nevěděla jsem, že děti také hrály divadlo a kreslily.
Zjistila jsem také, že každodenní vyprávění textu z mého panelu, mě text dokonale naučilo.
Myslím, že tato výstava byla velice přínosná, jak pro nás, tak pro ostatní diváky a mnoho lidem skutečně připomenula hrůzy druhé světové války.
Karolína Macháčková
NECENZUROVÁNO!
Výběr nejlepších …, přepsáno z originálu…. , může obsahovat chyby….
1) Co nás zaujalo?
2) Jestli by jsme udělali něco jinak?
3) Co nám to dalo?
"Včerejší beseda pro mě byla rozhodně přínosná. Film byl velice emotivní, realisticky zobrazoval drsnou podobu holocaustu. Dozvěděla jsem se spoustu zajímavých a ne příliš známých fakt jak z filmu tak z úst pana Motla. Je to velice sympatický pán, přišel mi jako opravdový profesionál a osoba na svém místě. Jeho myšlenky a lidský přístup, jeho upřímný zájem o to, aby se na hrůzy oné doby nikdy nezapomnělo a vzali jsme si z ní konečně poučení, byly velice inspirující. Myslím, že nemám co bych vytkla, pan Motl byl velmi vstřícný, stejně tak organizátoři a pracovníci projektu. Příště půjdu rozhodně se zájmem znovu.“
Ráno se zprvu jevilo chladné, přestože na nebi nebylo jediného mráčku. Společně jsme nasedli do ranního autobusu, který nás vysadil až v Českém Krumlově, kde už nás přivítalo poněkud přívětivější počasí. Slunce pozvolna stoupalo po modrém nebi a nabíralo sil. Jelikož nám zbývala necelá hodina do začátku besedy, posílili jsme se menší svačinou a vydali se na předem domluvené místo. Po cestě jsme měli skvělou možnost prohlédnout si zblízka krumlovský zámek, medvědy jsme však ve výběhu nezahlédli, ač jsme se ze všech sil snažili. Cesta z náměstí ke smluvenému místu, k Boudě, nám zabrala pouhých deset minut, během kterých jsme se setkali s velkou spoustou turistů, kteří, stejně jako my, objevovali krásy tohoto historického města.
Když jsme dorazili na místo, vyskytl se drobný zádrhel. Zjistili jsme, že beseda se koná v městské knihovně v blízkosti náměstí, které jsme sotva před čtvrt hodinou opustili. Byli jsme tedy nuceni si krátkou cestu zrychleně zopakovat, tentokrát již bez zastávky u medvědů. Knihovna se před námi vynořila ve chvíli, kdy odbíjela desátá hodina ranní, tedy čas, kdy beseda měla začít. Uf… Stihli jsme to!
Ani v prvních měsících roku 2016 CPDM, o.p.s. Český Krumlov nepřestává být aktivní na poli mezinárodních projektů, což dokazuje právě nedávno ukončený projekt s názvem „Reaching the Goals“, který proběhl ve dnech 9. - 22. března v rumunském Bușteni. Právě na toto místo se sjelo na 54 mladých lidí z Rumunska, Řecka, Turecka, Španělska, Maďarska a České republiky, aby se zde za podpory programu ERASMUS+ neformálním způsobem vzdělávání naučili něco o motivaci, dosahování svých profesních cílů a především o tom, jak se natáčí krátký film. A právě poslední jmenovanou aktivitu si nakonec také všichni účastníci vyzkoušeli i v praxi.
Velikonoční svátky totiž patří k nejvýznamnějším svátkům, které Romové slaví.
Velikonoce znamenají i pro Romy Velkou noc. Patří mezi svátky, které Romové jako katolíci považují za nejvýznamnější. V romském jazyce jsou Velikonoce označovány slovy patradži a nebo bari rat, což v překladu znamená právě Velká noc.
Vánoce (zřejmě z němčiny Weihnachten – svaté noci) jsou křesťanské svátky narození Ježíše Krista. S Vánoci souvisí doba adventní, která jim předchází a slouží jako příprava na slavnost.
Vánoce patří (spolu s Velikonocemi a Letnicemi) k nejvýznamnějším křesťanským svátkům. Slavnost Narození Páně připadá tradičně na 25. prosince a Vánoce se v římskokatolické tradici slaví od jejího předvečera (večer 24. prosince) do svátku Křtu Páně (první neděle po 6. lednu, resp. 13. leden). První záznamy oslav Vánoc křesťany pocházejí ze 4. století z Říma.
V Česku a dalších zemích s převládající římskokatolickou tradicí začíná oslava Vánoc na Štědrý den, 24. prosince, kdy je předvečer (vigilie) vánoční slavnosti. K Vánocům se pojí množství lidových tradic, k nimž se řadí vánoční stromek, jesličky (betlém), vánoční dárky, které podle české tradice nosí Ježíšek, či vánoční cukroví.
Ve 20. a 21. století jsou Vánoce v mnoha zemích vnímány převážně jako svátky pokoje, rodiny a lásky, který lidé slaví společně bez ohledu na své náboženské přesvědčení.
Třináct pohádkových příběhů vás zavede na různá místa naší překrásné a pestré planety Země. Průvodcem vám bude kouzelný pavouček Vincek, jehož velkým snem je objevovat a poznávat.
Příběhy jsou velmi různorodé, něco je však přeci jen všechny spojuje – hrátky se slovíčky, zvukomalebnost, poznávání zvuků, slov a vět z různých jazyků, láska ke všemu a všem.
Naší organizaci, Centru pro pomoc dětem a mládeži, o.p.s. Český Krumlov, je velkou ctí, že jsme se mohli spolupodílet na cestě této krásné knížky k dětem a rodičům. Více informací naleznete uvnitř tiskové zprávy.
Šestý ročník oblíbeného „Kurzu animovaného filmu“ se opět uskuteční od soboty 21. do neděle 29. listopadu 2015 v NZDM Bouda (projektové pracoviště CPDM, o.p.s. Český Krumlov), T.G. Masaryka 114 Český Krumlov.
Pro nejmladší účastníky máme zde připravené jednodušší animační techniky, jako je kreslení na flip-book (papírové bločky) nebo animace na podsvícený stůl. Pro zkušenější účastníky kurzu máme připravené „chuťovky“ typu práce v počítačovém animačním programu TV-Paint, tvorbu loutkového filmu technikou „stop-motion“ pomocí programu „Dragon frame“ a jiné vychytané možnosti animace.
Celý devítidenní projekt se uskuteční pod vedením zkušené lektorky a absolventky belgické filmové školy La Cambre v Bruselu Zuzany Studené, studenta-lektora Ondřeje Nového a pracovníků NZDM Bouda.
Centrum pro pomoc dětem a mládeži, o.p.s. Český Krumlov realizovalo v termínu od 22. do 25. října 2015 čtyřdenní akci s názvem Médiakemp. Jak sám název napovídá jednalo se o společné setkání mladých lidí jehož hlavním tématem byla nejrůznější média.
Jako mateřská základna účastníkům sloužila táborová základna na Chatě pod Kletí v blízkosti obce Krásetín na Českokrumlovsku. Jednotlivé mediální bloky probíhaly v Českém Krumlově - na pracovištích CPDM, o.p.s. – v internetovém mládežnickém Rádiu ICM, v prostorách NZDM Bouda a Informačního centra pro mládež. Součástí aktivit byla i exkurze v Muzeu a fotoateliéru Seidel.
Své obrázky nám zaslali žáci Základní školy Za Nádraží Český Krumlov. Za povedené práce moc děkujeme.
Lucie Šafářová 8.B
Ve dnech od 30. března do 3. dubna 2015 byla vyslána česká skupinka na filmový workshop v maďarské Budapešti.
Na následujících řádkách si můžete přečíst vyprávění vedoucí české skupiny Katky Tůmové o účasti na filmovém workshopu.
1.den
Odjezd z vlakového nádraží v Linzi. Cesta vlakem 5 hodin přímo do hlavního města Maďarska Budapešti, kde si nás vyzvedla jedna z organizátorek Lea. Odvezla nás autem do ubytovacího zařízení, kde jsme se již setkali se slovenskou skupinou z dětského domova v Medzilaborcích.
Ubytovali jsme se v dvou až čtyřlůžkových pokojích a začali navazovat kontakty s našimi slovenskými bratiaJ
Někdy po poledni jsme se pěšky přesunuli k nedaleké budově dětského domova, kde se odehrával program - i další dny spojený s natáčením krátkých dětských filmů. První den nás čekaly seznamovací aktivity, abychom se sblížili jak s organizátory projektu tak s jeho účastníky – Maďary, Poláky a Slováky. Informace nám byly předávány většinou v maďarštině, ze které nám do češtiny překládala sympatická překladatelka Jitka - původem Češka žijící už leta v Maďarsku. Případně z anglického jazyka pak já do češtiny, takže komunikace byla mnohdy velmi náročná, ale vždy jsme si porozuměli.
Na konci měsíce března se uskuteční akce, která si jistě zaslouží Vaši pozornost. Jde o filmový workshop určený pro skupinky mladých lidí ze čtyř zemí Evropy, tzv. Visegrádské čtyřky (Maďarsko, Slovensko, Polsko a Česká republika). Událost je výjimečná především proto, že je určena mladým lidem z dětských domovů, nebo pěstounských rodin.
Mladí účastníci a jedna vedoucí si během pětidenní akce vyzkouší zajímavou práci scénáristy, režiséra, či herce. Ve skupinkách budou tvořit vlastní filmové dílko s pomocí zkušených organizátorů a studentů filmové školy v Budapešti. To bude ke shlédnutí poslední den workshopu na slavnostním zakončení.
Českým partnerem akce bude letos již po třetí českokrumlovské Centrum pro pomoc dětem a mládeži, o.p.s., které oslovilo s žádostí o pomoc občanské sdružení Paventia. To sdružuje pěstounské rodiny a mohlo tak s nabídkou oslovit více rodin.
Více o organizátorech projektu naleznete zde:
http://www.gyerekszemfilmfesztival.hu/index.php?lang=eng&p=rolunk
Hydra
Mimořádně jedovatá, dosahuje délky až
Pokud je hydře utnuta hlava, na místo ní narostou
dvě další. Mají vysokou regeneraci, proto nejbezpečnější
způsob jak je zabít je: udusit, nebo spálit.
Jakub Jílek
Eva Marková
Adam Tondl
yorkšíra Štístka. Kristýně bylo třináct a chodila do sedmé třídy. Kamarádila s Martinou ze své třídy. Kamarádky spolu seděly v lavici.
" Ahoj Kristýno!" pozdravila veselým a nadšeným hlasem Martina.
"Čau Martino, z čeho jsi tak nadšená?" zeptala se Kristýna Martiny.
Právě mě přijali do tanečního kroužku, řekla s velikou radostí Martina a
nadskočila.
To je super, taky bych si měla najít někde místo, řekla s ne tak velkým
nadšením Kristýna.
Ty si něco najdeš, řekla Martina a položila svou ruku na Kristýny rameno.
Kristýnka se usmála a zvedla hlavu.
Když přišly do třídy, na zdi vedle jejich lavice byl nový leták: STAŇ SE
NOVINÁŘEM I TY!!!
Hele Martino, ten leták, to je něco pro mě, a ten kroužek je tady, mohla
bych psát pro školní noviny!! Vykřikla Kristýna a objala Martinu.
To jo, tak přijď do sborovny ve čtvrtek v půl druhé, odpověděla Martina a
ukázala na leták. Dole na letáčku stálo: hlavní šéfredaktor: Marie
Kulincová.
Podívej, to je naše paní učitelka na češtinu a je to šéfredaktorka, řekla
Kristýna a ukázala na její jméno.
Dlouho Kristýně trvalo než si paní Kulincovou odchytla na chodbě v prvním
patře u šaten.
Paní Kulincová Kristýnu přijala a chtěla po ní nějaký čin nebo případ, který
se hodí do školních novin.
Kristýna tedy psala o vítězném zápase našeho fotbalového týmu.
A teď už určitě pátrá po dalších senzacích.........
Něco malé chlupaté....
Jednou v zimě jsem se probudila a u nás v křesle se cosi flekatého tulilo
v klubíčku. Nejdřív jsem myslela, že se mi to zdá, ale ono tam opravdu něco
spalo. Šla jsem blíž a vidím flekatého, ustrašeného a ušatého pejska.
Mamka s taťkou ho našli v mrazu venku. Celý se klepal, měl špinavý kožíšek a měl hlad. Tak jsme ho vykoupali, nakrmili a vyhnali blešky z kožíšku - a těch
bylo. Už jednoho pejska máme a tak mu rodiče chtěli najít novou rodinu. Ale
nikdo ho nechtěl.
Tak uběhl měsíc, pejsek dostal jméno, misku a pelíšek.
Mamka se pořád snažila pejska někomu vnutit, ale její snaha byla marná. Čas
běžel, pejsek- Fufík, se u nás zabydlel a už nespal v pelíšku ani v křesle,
ale nenápadně se vloudil do našich pelíšků. Je s ním spousta legrace.
Později jsme se dozvěděli, že pejska jeden pán nechtěl, odvezl ho daleko od
domova, vyhodil ho a ujel mu.
Ale pejsek našel nás a my všichni ho máme moc rádi.
I letos se podařilo pracovnicím Informačního centra pro mládež v Českém Krumlově shromáždit zajímavé články a připravit tak společně s grafikem další vydání elektronického časopisu pro mladé Časák ICM.
Zde si můžete Časák stáhnout:
http://icmck.cpdm.cz/index.php?page=page&kid=267
V roce 2013 proběhl v Českém Krumlově projekt s názvem "Multikultura a my", který popisuje multikulturní vydání "Časáku ICM".
Dočíst se v něm můžete o aktivitách projektu a dozvíte se názory samotných účastníků.
Toto číslo si můžete stáhnout a přečíst na tomto odkazu:
Co znamená "nízkoprahové zařízení " ?
NZDM Bouda (Nízkoprahové zařízení pro děti a mládež) je snadno dostupný a bezpečný prostor určený dětem a mládeži od 6 do 26 let, který kromě poradenství a preventivní činnosti nabízí zájemcům různé možnosti trávení volného času.
Pravidelné aktivity NZDM Bouda v roce 2013:
- středy od 14:00 hodin - doučování a pomoc s úkoly, malování (aktivita pro volně příchozí),
- čtvrtky od 18:00 - 20:00 hodin - Klub filmové historie (promítání filmů na přání).
Máš vlastní hudební nebo taneční skupinu a nemáte, kde zkoušet? NZDM Bouda ti nabízí prostor k pravidelným zkouškám. Kontakt: 733 765 844.
NZDM Bouda, Špičák 114, Český Krumlov, www.bouda.cpdm.cz
Filmy pro veřejnost budou promítány od pondělí 18. do středy 20. listopadu vždy od 18:00 hodin, vstup bude volný.
Pondělí bude patřit mladé filmařce a jejímu filmu Já, moje romská rodina a Woody Allen.
V úterý návštěvníci shlédnou dokument České televize Na divokém severu režiséra Davida Vondráčka.
Ve středu budeme promítat dokument České televize Život a smrt v Tanvaldu.
Úterní a středeční promítání bude spojené s diskuzí s konzultantem Agentury pro sociální začleňování Štěpánem Bolfem, který od roku 2011 působí v sociálně vyloučené lokalitě Větřní.
Více o filmech naleznete níže, nebo na stránkách www.cpdm.cz.
Školní projekce
Na promítání pro školní kolektivy (max.30 osob) je nutné se předem nahlásit na emailu: jana@icmck.cz, nebo telefonu 380 712 427.
Filmy doporučujeme pro mládež od 14 let výš.
Časy projekcí budou od pondělí do středy vždy od 8:00 do 9:30 hodin a od 10:00 do 11:30 hodin.
Akce je podpořena z mimořádné dotace „Podpora práce s dětmi a mládeží ohrožených sociálním vyloučením Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy ČR.
Minifestival byl zrealizován s pomocí organizací Člověk v tísni, o.p.s., Česká televize a Agentura pro sociální začleňování.
Promítané filmy:
Já, moje romská rodina a Woody Allen - pondělí 18/11 18:00 hodin
Laura Halilovicová / Itálie / 2009 / 50 min
Málokdy se začínající filmařce poštěstí natočit tak kvalitní a svěží dokumentární debut, jako se to podařilo devatenáctileté Romce Lauře Halilovicové. S malou ruční kamerou dokumentuje historii a hlavně současnost své rodiny, která přišla do Itálie koncem šedesátých let z Bosny a Hercegoviny. Na rozdíl od Laury řada jejích příbuzných včetně rázovité babičky stále kočuje v karavanech. Z nenávistných reakcí místních obyvatel a přístupu státních úřadů je ale zřejmé, že tomuto nomádskému způsobu života v Evropě, natož v Berlusconiho Itálii, již odzvonilo. Úsměvný a filmařsky překvapivě invenční snímek s výbornou hudbou nabízí pohled na romskou komunitu z netradičního úhlu pohledu - z jejího samého středu. Sama autorka pak vtipně vstupuje do děje v momentě, kdy ji rodina nutí se vdát, což ona odmítá. Jejím snem je stát se filmovou režisérkou. Talent k tomu rozhodně má. Jen kdyby ještě Woody Allen odpověděl na její dopisy?
Na divokém severu - úterý 19/11 18:00 hodin
David Vondráček / Česko / 2011 / 52 min
V létě roku 2011 vypukly v řadě měst Šluknovského výběžku sociální nepokoje. Jak ukazuje sociální sonda režiséra Davida Vondráčka, problematické soužití většinových obyvatel a romské menšiny tu má hluboké kořeny a významně souvisí s historickým vývojem pohraničního regionu. Po roce 1945 byli ze Sudet vyhnáni němečtí obyvatelé a v rámci obnovy poválečného Československa se pohraniční oblasti znovuosidlovaly lidmi z odlehlých koutů země. Dnes jsou spojujícími znaky Varnsdorfu, Rumburka a dalších obcí vysoká nezaměstnanost, kriminalita a v poslední době i otevřené projevy násilí a nenávisti vůči Romům. Právě poslední fenomén sleduje Vondráčkův dokument v co možná nejširších souvislostech a ukazuje, jak ekonomický a sociální úpadek ústí ve frustraci obyvatel, kteří si svou zlost vylévají na menšinách. Konfliktní oblasti, jež jsou na periferii zájmu centrální vlády, se sice stávají živnou půdou pro populistická gesta veřejných figurek, hořkým faktem však zůstává, že radnice většiny měst neutěšenou situaci řešit nedokážou.
Život a smrt v Tanvaldu - středa 20/11 18:00 hodin
Vít Klusák, Filip Remunda/2013/52 min/dokument České televize
Hledání pravdy v kauze zabití mladého Roma v Tanvaldu o silvestrovské noci roku 2012, kdy údajně v sebeobraně místní občan zastřelil dvaadvacetiletého Ladislava, otce dvou malých dětí.
Dokumentární detektivka, ve které se autoři vydávají po stopách české xenofobie. V Tanvaldu mají místo náměstí parkoviště a supermarkety. Zima je zmrzlejší než ve zbytku republiky. Rok 2012 tu začal neštěstím. Hodinu a půl po půlnoci zastřelil tanvaldský senior dvaadvacetiletého juniora. Šlo o nutnou obranu? Nebýt toho, že mladík byl Rom a střelec Gádžo, vášně by nebyly probuzeny. Vše se navíc odehrálo ve městě zavřených textilek, extrémní nezaměstnanosti a nízké tolerance. Natáčení začalo pár dnů po té nešťastné střelbě. Ukázalo se, že rodiče zemřelého Ladislava žijí na dohled od pána, který střílel. Jak natočit film o neštěstí, aby nebyl bezvýchodný?
Akce pro veřejnost na Facebooku:
https://www.facebook.com/events/182665765249948/
ČASÁK ICM je tady!!
Na konci roku 2012 vyšlo nové elektronické číslo časopisu pro mladé s názvem "Časák ICM".
Děkujeme tímto všem našim poctivým přispěvatelům a také úplně novým "pisálkům", kteří se v minulém roce zapojili do tohoto projektu.
Budeme rádi za každý nový nápad, názor či připomínku. Pokud máš zájem o spolupráci a přispívání (ať už pravidelné či nepravidelné), ozvi se nám!
Sídlíme na Špičáku 114 v Českém Krumlově (žlutá budova, 1. patro), náš telefon je 380 712 427 a email: icm@icmck.cz.
Přejeme příjemné počtení a těšíme se na vaše články!
Časák si můžete stáhnout po rozkliknutí této zprávy.
Zhruba v polovině července 2012 se skupinka studentů kaplického gymnázia zúčastnila projektu YOUTH IN ACTION, který probíhal na Kypru, přesněji ve městě Limassol. Naše škola vyslala 11 studentů a jednoho vyučujícího.
Po necelých třech hodinách jsme vystoupili z letadla, zatím jen do klimatizované letištní haly. Zde na nás již čekal poněkud svérázný řidič, který nás odvezl na místo ubytovaní, asi hodinu od letiště. Kyperský vzduch byl i v noci velice teplý a vlhký, takže jsme opět rádi uvítali klimatizovaný automobil. První noc jsme sice ještě nestrávili na vysokoškolských kolejí, jak bylo pláno, ale v hotelu. Na koleje jsme byli odvezeni hned druhý den ráno.
Na první pohled nám bylo jasné, že se zatím dostavila pouze skupina ze Španělska, druhou – zástupce Kypru – jsme zatím nikde nepotkali. Na první schůzce nám však bylo sděleno, že domácí tým se z velice podivuhodných důvodů nedostaví. Ihned po přivítání a úvodním proslovu, který byl – stejně jako celá komunikace – v angličtině jsme se okamžitě začali seznamovat s novými lidmi.
Organizátoři projektu byli mladí lidé, takže se Ice Breakingových her zúčastnili i oni. Španělé byli velmi komunikativní a po celou dobu projektu přátelští, milí a vstřícní. Rádi se učili české fráze, překládali nám španělské písničky, povídali si téměř při každé příležitosti. Všechny aktivity jsme absolvovali ve smíšených skupinkách, takže jsme se mohli dobře přesvědčit, jak své anglické znalosti umíme aplikovat i v praxi.......
Poslední květnový víkend proběhl v NZDM Bouda (Centrum pro pomoc dětem a mládeži,o.p.s. Český Krumlov) workshop nazvaný „Bubnování v Boudě“, který pořádalo občanské sdružení Artists 4 Children, v čele s paní ředitelkou Renatou Královou, spolu se Střediskem výchovné péče Spirála.
.
I v letošním roce pro vás připravili pracovníci českokrumlovské "neziskovky" Centrum pro pomoc dětem a mládeži, o.p.s. prázdninový program v Nízkoprahovém klubu Bouda v termínech od 2. do 4. července a od 27. do 30. srpna.
Zájemci ve věku od 6 do 14 let mohou navšívit Boudu od 8:00 do 14:00 a vyzkoušet si různé umělecko- řemeslné činnosti pod vedením právě pracovníků CPDM, o.p.s.
V červenci si děti a mládež mohli vyzkoušet zdobení květináčů ubrouskovou metodou, výrobu korálkových krokodýlků, sprejování na plátna a kartony, vyřezávání do lipových fošen ad.
V dubnu 2010 jsme se potkala s Ninem na setkání Informačních center pro mládež. Nino, který je z italské Sicílie, byl v pelhřimovské organizaci Hodina H jako dobrovolník na Evropské dobrovolné službě.
Domluvili jsme se, že v květnu přijede a stráví pět dní v Českém Krumlově, kde pro něj přichystáme zajímavý program.
Když nastal den „D“, Nino přijel do Českého Krumlova. Již dopředu bylo domluveno, že ho budu mít na starost já a také bude u mě těch pár dní bydlet.
Malý háček byl jen v tom, že Nino neuměl německy a já anglicky, ale vzhledem k tomu, že jsme se již trochu znali a tuto informaci jsme o sobě věděli, nebylo to ani pro jednoho z nás překvapení. Zjistili jsme, jak spolu dokážeme docela obstojně komunikovat....
Ve třetím ročníku studia anglického a francouzského jazyka na Pedagogické škole v Českých Budějovicích jsem měla díky programu Erasmus možnost studovat dva semestry na Université de Bourgogne ve francouzském městě Dijon. Období před odjezdem a pár prvních týdnů v novém městě se neobešlo bez spousty papírování, vyřizování, zmatků a nesrovnalostí. To vše ale stálo za to, abych mohla prožít dva těžko popsatelné semestry studia v zahraničí, které bych si dovolila považovat za nejlépe strávený rok za celou dobu mého studia na vysoké škole.
PRVNÍ DNY
Po příjezdu do univerzitního města Dijon nás s mou spolužačkou Verčou čekalo nemilé překvapení. Nikdo o nás nevěděl. Ostatní české studentky, které jsme poznaly cestou z Prahy v autobuse Eurolines, se bez problému hned po příjezdu mohly ubytovat a v pondělí se jít zapsat do dalšího semestru v nové škole. My jsme onoho sobotního rána po příjezdu zůstaly sedět na sbalených kufrech před budovou vysokoškolských kolejí čekaje na verdikt paní vrátné, která obvolávala další kolejní budovy, aby zjistila, kam nás uložit. Protože byl víkend, nezjistilo se nic a tak nás paní vrátná zatím ubytovala v provizorních pokojích s tím, že v pondělí ráno nám řeknou víc. Už jsme začínaly mít strach, že nás začátkem následujícího týdne posadí zpět na autobus do Prahy. Proto jsme se rozhodly užít si víkend v milované Francii se vším, co k ní patří. Prozkoumaly jsme historické centrum Dijonu, ochutnaly zdejší francouzská vína, bagety a croissanty a užívaly krásného slunečného podzimu v místním parku.
V pondělí nás čekal kolotoč…spousta nesmyslných kolonek, podpisů, fotek, papírů, papírů a zase papírů, přebíhání z jednoho konce Campusu (univerzitní městečko) na druhý a zase zpátky, z jedné přepážky na druhou…přehazovali si nás jako horkou bramboru a evidentně nevěděli, co s námi. Zřejmě nějaký zádrhel v té tuně papírů, které jsme měly vyplnit před odjezdem. Naštěstí se nakonec zjistilo k jakému koordinátorovi patříme a který nám měl sdělit další potřebné informace k životu na univerzitě a v univerzitním městečku. Hurá. Stálo to dost úsilí a nervů, ale nakonec jsme byly zapsány do prvního semestru na dijonské univerzitě a domu zpět se nejelo. Když jsem později viděla film Erasmus o španělsém studentovi, který jel studovat do Francie, musela jsem se smát nad tím, jak je ta francouzská byrokracie i pro ostatní zahraniční studenty nepochopitelná.
A tak začal náš erasmácký život. První týden byl ještě dost hektický. Zorientovat se v nové škole, vyplnění dalších x-papírů kvůli zápisu předmětů, založení bankovního účtu, vyřídit sociální příspěvek na ubytování, z přepážky na přepážku, z budovy do budovy, francouzština horem dolem. Vše jsme ale zvládly bez újmy na zdraví. Všem budoucím studentům ve Francii přeji pevné nervy, ale například vyřízení sociálního příspěvku na ubytování rozhodně stojí za to. Ušetříte tak spousty peněz za nájem na koleji, které pak můžete investovat mnohem rozumněji, třeba za….učebnice:-)
Jmenuji se Jiří Samek a jsem žákem kaplického Gymnázia. Náš učitel nám minulý rok nabídl účast na evropském projektu v Polsku. Nabídka nám přišla lákavá, a tak jsme dali dohromady šestičlennou skupinu a do projektu jsme se přihlásili. Organizátoři nám poslali informace a různé instrukce. Podle nich se mělo jednat o projekt, který má účastníky seznámit s médii, jako jsou například televize, rádio, noviny a další, z té druhé stránky. Byly pro nás sjednány různé besedy s kameramanem, novinářem, návštěva polské televize, redakce a další poutavé aktivity. Program vypadal opravdu slibně, ale hlavně jsme se všichni těšili, že otestujeme naši angličinu a pořádně si s někým anglicky promluvíme. Projektu se totiž měly zúčastnit, mimo nás, ještě Francouzi a samozřejmě Poláci, takže jsme všichni očekávali, že dorozumívacím jazykem bude angličtina...
Velká Británie
8.6.2008 Odpoledne mě máma vyložila u autobusu, jedoucího do Velké Británie. Táhl jsem za sebou kufry, a když jsem viděl, že na autobusové zastávce stálo dost lidí, oddechl jsem si. Víte, s mámou jsme před příjezdem sem trochu zabloudili a to bylo nepříjemné, ale vše dobře dopadlo. Pro jistotu jsem se zeptal jednoho z tlustších, starších a větších kluků, připomínajících svým vzhledem (a jak jsem později zjistil, tak většinou i chováním) hlupáky: ,,Jsem tu správně na autobus do Anglie?“ On řekl, že jo a tak jsem si stoupl, odložil kufry a hledal jsem v houfu dětí a rodičů paní učitelku Havířovou, která to organizovala. Našel jsem ji, až když přijel autobus. Potřásli jsme si rukama, odložil jsem Hlavní kufr do autobusu a čekal, až mě někam usadí. Usadili mě hned za prostřední dveře autobusu k Janu Teplému...
Komunikace jako prostředek k odcizení lidí
Facebook. Věčně omílané téma hlavně u dnešní mladé generace. Za poslední dva roky tento fenomén nabral tak ohromnou expanzi a dostal se do povědomí všech možných věkových kategorií, že je téměř nemožné se od něho stoprocentně distancovat. Minimálně mluvit se totiž o něm podle mě bude ještě velmi dlouho.
Nemám v úmyslu zde probírat klady, zápory, výhody, nevýhody této sociální sítě, protože to je podle mě již passé. Chtěl bych se na celou tuto problematiku zkusit podívat z trochu jiného úhlu. Především se nechci omezit jen na Facebook, ale na virtuální komunikaci jako takovou. Pochopitelně sem tedy spadá např. komunikační programy jako ICQ, Skype, sociální síť Twitter nebo nově zveřejněný Google+. Co nám komunikace přes tyto programy dává? Co nám bere? Nestáváme se postupně otroky sítě? Nejsme si stále více a více cizí?
Z vlastní zkušenosti vím, že virtuální komunikace v dnešní době velmi ovlivňuje chování a jednání jedinců. Je to logické a nemůžeme to mít nikomu za zlé. Pod svou přezdívkou můžeme ve virtuálním světě, na rozdíl od toho skutečného, dělat v podstatě cokoliv.
To však mnohdy vede k tomu, že se v tomto světě uzavíráme. Nejen sami před sebou, ale také před ostatními lidmi. Jistě, někdo by mohl namítat, že virtuální komunikace je tu právě proto, aby si lidé spolu mohli více psát a vidět se, i když jsou každý na jiné straně polokoule. To je pravda, připadá mi však, že tento způsob „chatování“ nakonec vyúsťuje stejně jen v hloupé tlachání. A kde je dotek? Kam zmizela empatie, láska, energie, přijímaná od druhého člověka?
Na druhou stranu je však zřejmé, že komunikační programy nám dodávají jistou dávku odvahy, což může být v jistých směrech lidského bytí prospěšné. Tím, že druhého člověka nevidíme a nemáme s ním bezprostřední kontakt, se stáváme silnějšími a nedělá nám takový problém se například seznámit.
MASOPUST ČESKÝ KRUMLOV
Dne 21. 2. 2012 vyrazily děti z MŠ T. G. Masaryka na Masopustní průvod městem:
Již čtvrtým rokem vydávají žáci sepekovské Základní školy svůj školní časopis. Každé tři měsíce se tak může veřejnost seznámit s výsledky a umístněním jednotlivých žáků v různých vědomostních, sportovních či dovednostních soutěžích, přečíst si příspěvky žáků nebo se pousmát nad perličkami ze školních lavic.
V letošním roce jsme se přihlásili do soutěže o nejlepší školní časopis roku 2010/2011. Ve středu 8. 6. 2011, v zastoupení Mgr. Heleny Smrčinové a žáků 8. a 9. třídy Evy Vágnerové, Martina Burkuše a Lukáše Koutníka, jsme se zúčastnili vyhlášení výsledků krajského kola, které se konalo v Informačním centru v Českém Krumlově.
K našemu milému překvapení jsme se v opravdu velké konkurenci umístili na krásném třetím místě a prožili jsme velice příjemný den jehož součástí bylo setkání se zástupci krumlovské radnice, s profesionálním žurnalistou i s dalšími osobnostmi působícími na poli informačních center, prohlídkou fotoateliéru a internetového rádia.
Pevně věřím, že náš časopis "Školní výQět" se bude i nadále těšit své popularitě a v následujících letech se dále vyvíjet a rozšiřovat, a že do budoucna zaútočí i na mety nejvyšší.
Dobrovolník Mirek Vytlačil žije v Táboře je mu 16 let a jednou týdně na dvě hodiny jezdí za kamarádem Péťou, který má autismus.
Diakonie ČCE - středisko Rolnička v Soběslavi nám poskytla jeho příběh.
Děkujeme
A bylo to tady zase. Ten překrásný pocit naplnění, pocit vnitřní jistoty a radost z dobré věci. Právě odcházím na zastávku autobusu a po odpoledni stráveném s Péťou vyrážím domů. Autobusem jezdím hodně, často i několikrát za den, ale cesta ve čtvrtek po páté hodině je zcela výjimečná. Cítím se totiž, že jsem naplnil své místo na tomto světě.
S tímto originálním projektem (kamarád pro volný čas – pozn. autor) jsem se poprvé setkal ve škole. Vysvětlení celkového konceptu Rolničky ve mně zanechalo skvělý dojem a hned jsem se zapsal ke všemu, co bylo možno. Netrvalo dlouho a Renča, naše koordinátorka, mi napsala, abych se dostavil na výcvik dobrovolníků. Řekl jsem si, že s novou zkušeností by měl přijít závazek – ničeho se nebát. Odjakživa se cítím nejistě mezi vícero cizími lidmi a v místnosti, kde to všechno mělo za chvíli začít jich bylo asi dvacet. Téměř ihned jsem ale zjistil, že tady jsou jenom ti správní lidé a že toho máme mnoho společného. Výcvik vůbec neprobíhal tak, jak jsem si představoval. Vše bylo pojato spíše zábavnou formou a odlehčeně. Měli jsme šanci dozvědět se spoustu potřebných informací, ale také se navzájem poznat a už na výcviku navázat nová přátelství.
Pár měsíců na to mi opět pípla zpráva, že budu pracovat s klukem postiženým autismem. Miluji výzvy a to, co jsme se o autismu dozvěděli na výcviku mi stačilo k tomu, abych okamžitě kývl a sešel se s jeho již bývalou dobrovolnicí. Ta mě spolu s Renatou varovala před tím, že Petr, jak se klučina jmenuje, mě nejspíš nepřijme s otevřenou náručí a ať si nic neberu osobně. Jenomže já už byl rozhodnutý jinak. Byl jsem rozhodnutý, že ten den se s Petrem skamarádím.
První návštěva ve mně zanechala hluboké vzpomínky. Vůbec poprvé v životě jsem si uvědomil, že v té dokonalé společnosti, v tom světě bez vad, který se všichni snažíme najít a který je nám ze všech stran prezentován, existují i lidé jiní, než jsme my.
Rád přirovnávám svět k velkému hřišti, kde si každý najde to svoje. Někdo má rád houpačky, někdo se sklouzne na klouzačce, jiný má zase radši prolézačky. Všichni si hrají a řídí se heslem, „já nedělám nic tobě, tak ty nedělej nic mě.“ A takhle kousek dál od toho hřiště stojí řada lidí, kteří si nemohou hrát sami, ale je potřeba jim podat pomocnou ruku a na tu atrakci je vzít. Protože nejsou špatní, nejsou něco míň, jsou jiní. Jsou jiní a potřební.
Lidé reagují na dobrovolnictví různě. Znám i takové, kteří to nechápou a netuší, proč děláme to, co děláme. Hodně často také slýchávám, že nemá cenu dávat těm dětem nějakou naději nebo se snažit jim pomáhat, protože je v životě nic dobrého nečeká. Není to pravda. Můžou mít stejný, ba dokonce i lepší život, než má spousta z nás.
Já už jsem se rozhodl, rozhodl jsem se, že ať to stojí co chce, tak Petr bude mít dobrý život a prožije ho naplno tak, jak to zvládne jenom on sám. Sklouzne se na klouzačce, pohoupá na houpačce, vyřádí se na prolézačkách. Ale také si zahraje fotbal a hokej, zaběhá si kolem vody při žhnoucím slunci, zaplave si v moři, bude řídit auto, vyleze na vysokou horu, naučí se lyžovat, půjde do zoo, zahraje si na kytaru, poslechne si dobrou hudbu na koncertě a bude dělat spoustu dalších skvělých věcí.
Víte, věřím tomu, že můžeme projít našimi životy a na konci, když budeme ležet doma v posteli, se můžeme podívat zpátky na svůj život a říct: Ach jo. Anebo můžeme dokončit tenhle život, jako když na vlně jedete do své věčnosti, se slovy: To byla jízda!
A teď je naše povinnost, náš čas, abychom my, co si můžeme hrát kdy chceme a kde chceme, podali ruku těm, co stojí opodál a usmáli se na ně. Na to je teďka čas! Na to je čas!
V NZDM Bouda (Špičák 114, Český Krumlov) probíhá od 17. do 21.10.2011 již osmý ročník akce s názvem Výtvarný podzim v Boudě.
Jedná se o projekt, který seznamuje příchozí děti a mládež s různými umělecko- řemeslnými činnostmi a dovednostmi.
Akce je určena nejen pro žáky základních škol z Českokrumlovska, ale i jednotlivce, kteří mají zájem zúčastnit se výtvarného programu.
Ráno se začíná již v 8.00hod, každá třída je zde 2 hodiny, hned po ní přichází další. Každý den se končí v 16.00.
Během dvou hodin se příchozí vystřídají u jednotlivých stanovišť, kde na ně čeká výtvarný program.
Letos si zde účastníci zkouší drátkování kamínků, tvorbu šperků, malování na textil, výrobu robotů z počítačových součástek, či řezbářství.
Fotky z jednotlivých stanovišť:
Řezbářství s M. Hudičákem- výroba dřevěných lístků
Drátkování kamínků s Jiřím Mukem
Malování na textil s P. Fidrichem
Výroba robotů z počítačových součástek
Tvoření šperků ze zajímavých materiálů s P. Vaculíkovou
Jednotlivé výrobky příchozích
UNESCO pro mladou generaci
Úterý 11.10.2011 je dnem vyhlášení projektu "UNESCO pro mladou generaci". Ten je připomenutím 20-tého výročí zapsání historického centra Českého Krumlova na Seznam světového kulturního a přírodního dědictví UNESCO.V období od října 2011 do prosince 2012 se zaměří na mladou generaci s cílem zprostředkovat mladým lidem téma památek a kultury, znalost historického dědictví a péči o něj.
Projekt sestává ze dvou částí:
A- znalostní soutěže "UNES-CO VÍŠ a ZNÁŠ"
B- soutěžní přehlídky umělecké tvorby dětí a mládeže "ŽIVOT V PAMÁTKÁCH"
Zapojte se do tohoto jedinečného projektu s námi!!
Znalostní soutěž "Unes-co víš a znáš" je určena žákům čtyř krumlovských základních škol, zatímco soutěžní přehlídka umělecké tvorby "Život v památkách" je pro všechny děti a mládež ve věku od 10 do 26 let, kteří mají chuť se zůčastnit.
Téma tvorby: jak se žije v památkách, vnímání a poznávání historického a kulturního regionu Jihočeského kraje
"ŽIVOT V PAMÁTKÁCH"
Věkové skupiny:
1) 10-15 2)16-18 3)19-26
Soutěžit můžete v těchto kategoriích:
a) dvojrozměrná výtvarná díla(malba, grafika, koláž..)
maximální počet děl od jednoho autora (skupiny autorů) 2 kusy
b) černobílá či barevná fotografie/fotoseriál
minimální rozměr A4, maximální počet samostatných fotografií od jednoho autora (skupiny autorů) 5 kusů, maximální počet fotoseriálů od jednoho autora (skupiny autorů) 2 kusy, (max. 5 fotek v rámci seriálu)
- dodání ve formátu JPEG na CD a ve fyzické podobě
c) film/video ( freestyle, dokument, umělecký dokument)
maximální délka 5 minut, maximální počet děl od jednoho autora (skupiny autorů) 1 film
- dodání ve formátu AVI nebo MPEG na DVD
Vše, co vyrobíte, namalujete, vyfotíte, natočíte k danému tématu, předávejte nám osobně, či poštou na níže uvedenou adresu (uveďte vždy celé jméno, telefon, email, věk).
Zhotovená díla lze dodávat v průběhu celého roku nejpozději však do pondělí 10. září 2012.
Odměněna budou vždy první tři místa v každé věkové skupině a soutěžní kategorii. Slavnostní vyhodnocení a přehlídková výstava děl se uskuteční v prosinci 2012 jako součást oficiálního programu oslav 2O-ti letého výročí zápisu města Český Krumlov na Seznam světového kulturního a přírodního dědictví UNESCO.
Adresa: Centrum pro pomoc dětem a mládeži, o.p.s., Špičák 114, Český Krumlov, 381 01, telefon 380 712 427, více informací získáte na této adrese nebo na www.cpdm.cz.
Dodaná díla nebudou vrácena zpět.
Více informací na www.ckrumlov.info v sekci Občan/zajímavosti/ UNESCO
Minulý týden jsme jeli podpořit krátký film „Forest“, natočený týmem dětí z Českého Krumlova v březnu 2011 během workshopu v maďarské Budapešti, na 4. ročník Four River Film Festivalu do chorvatského města Karlovac. Sice jsme domů nepřivezli žádnou z hlavních cen, ale samotná nominace v soutěži a pochvala jednoho z členů poroty byla pro naši skupinu velkým úspěchem.
Festival probíhal ve dnech 6. až 11. září 2011 a z našeho týmu jsem festivalový Karlovac navštívila společně se spolutvůrkyní filmu Míšou Tůmovou. Cesta vlakem z Českých Budějovic byla dlouhá, ale nakonec jsme zdárně dorazily po jedenácti hodinách a čtyřech přestupech do cíle. Na místním nádraží nás vyzvedli jedni z dobrovolníků pořádajících festival a odvezli do hotelu na okraji města Karlovac, kde jsme se ubytovaly a padly do postele načerpat sil na první den. Ráno nás, jako každý následující den, čekala hotelová vydatná snídaně. Protože oficiální program měl začínat až ve tři hodiny odpoledne, měly jsme do té doby čas prozkoumat maličké centrum Karlovace, seznámit se s naší hostitelkou a převzít balíčky s důležitými informacemi týkající se festivalu (mapy, programy, trička a další drobné dárečky). A navečer ta velká sláva odstartovala. Zahájení festivalu se konalo v karlovackém kině Edison, které je za normálních okolností veřejnosti nepřístupné a pouze pro tuto událost otevřelo své dveře a nabídlo sedadla nadšeným místním filmovým fanouškům a hostům. Měly jsme tak možnost shlédnout a slyšet vystoupení dívčího pěveckého sboru, projev hlavních organizátorů festivalu, přestříhnutí pásky loňskou vítězkou a přehlídku prvních soutěžních filmů. Po zahajovacím ceremoniálu nás čekal raut a karlovacká rocková kapela, po níž nás autobusy rozvozili do hotelů.
Další dny festivalu byl program stejně tak nabitý a náročný. Od brzkého rána do pozdních nočních hodin jsme nasávaly filmovou atmosféru buď v samotném centru Karlovace nebo jeho okolí. Jeden z prvních dnů se celá početná skupina hostů přesunula autobusy k nedaleko vzdálenému jezeru Sabljaci, kde jsme trávili čas procházkou, koupáním nebo posedáváním v kavárně a později společně poobědvali v restauraci místní tradiční polévku. Jiné dny jsme se mohly účastnit workshopů vedených profesionálními filmaři, animátory nebo maskéry. Měly jsme tedy možnost natočit animovaný příběh v rozemleté kávě či speciálním make-upem namalovat na tvář masku Charlieho Chaplina nebo si různě po těle vytvořit umělé jizvy a rány. Čtvrteční a páteční večer bylo na programu promítání nesoutěžních chorvatských filmů Kotlovina (název tradičního chorvatského dušeného masa) a Fleke (Fleky) v nedalekém hradě Dubovac. Po jejich shlédnutí mezi kamennými stěnami hradu zazněly rytmy mladé hudební skupiny Deph či mladé DJky Cashier Wants To Go To The Seaside.
Promítání soutěžních filmů probíhalo obvykle každé odpoledne. Porota pečlivě sledovala a vybírala své favority a my jsme filmy mohly z pozice diváků hodnotit známkami od 1 do 5ti. Soutěžní filmy byly rozděleny do 4 kategorií – Animovaný film, Hraný film, Dokumentární film a Volný styl. Film „Forest“ soutěžil v kategorii mezinárodních filmů ve volném stylu (Free style). Na závěrečném ceremoniálu se za sobotního prosluněného odpoledne vyhlásilo 11 výherních filmů, z nichž hlavní cenu Grand prix si domů odvezla nezávislá autorka Sara B.Pedersen z Dánska za film Upside down, cenu publika získal film Kordun Top Model mladých filmařů z chorvatského Záhřebu a Cenu Yellow flag ( Žlutá vlajka ), za film bojující proti násilí, získalo moldavské Artistudio za animovaný film Fence! (Plot!). Sobotní večer jsme se na závěrečném večírku rozloučili s ostatními organizátory a dobrovolníky a pobavili se u vyhlašování soutěže o nejlepší festivalové faux pas. Cenu tak převzal jeden z dobrovolníků například za to, že zapomněl vyzvednout hosty na nádraží, další získal titul neviditelného dobrovolníka, kterého během festivalu nikdo nespatřil. V neděli brzy ráno jsme se vydali na zpáteční cestu vlakem přes Slovinsko, Rakousko do Českých Budějovic.
Karlovac
Účastnice z ČR Káťa a MíšaUpoutávky na festival
Úvodní ceremonie
V Českém Krumlově se v termínu od 22. do 31.srpna 2011 uskutečnila evropská výměna mládeže s názvem MEDIALIZE IT.
Projektu, jehož organizátorem je CPDM Český Krumlov, se zúčastnily šestičlenné národní skupiny mladých lidí ze Slovenska (Prievidza), Slovinska (Slovenj Gradec), Itálie (Torino), Portugalska (Carazzeda de Ansiaes) a České republiky (Český Krumlov).
Tématem projektu byla, jak už sám název napovídá, problematika moderních médií, přenosu informací a komunikace s využitím dosavadních zkušeností a kapacit CPDM, o.p.s. Český Krumlov v této práci s českými mládežníky.
Prostřednictvím cílených aktivit si účastníci (především ve formě týmů národnostně „namixovaných“) mohli vyzkoušet práci s dokumentárním a animovaným filmem, rádiovým vysíláním, fotografií, hudbou a tištěnou i elektronickou formou „novin“.
Projekt zároveň účastníkům, v rámci doprovodných programů, poskytnul zážitky z her a exkursních programů, které pomocí aktivních forem neformálního a interaktivního vzdělávání zpřístupnila jednotlivá média.
Součástí těchto programových aktivit byly i návštěvy jednotlivých institucí, které jsou svojí povahou zaměřené na nejrůznější mediální tématiku. Především se jedná o návštěvu zpravodajského studia České televize a dále workshop v českokrumlovském fotoateliéru Seidel.
Fotografie- kreativní aktivity mládežníků:
Zpráva o průběhu letního tábora "Prázdniny v pohybu"
Letní tábor „Prázdniny v pohybu“ je již tradiční aktivitou, kterou Centrum pro pomoc dětem a mládeži, o.p.s. Český Krumlov pořádá v období letních prázdnin pro českokrumlovské děti. Tentokrát tábor proběhl v termínu od 31.července do 13. srpna 2011na táborové základně v Zátoni u Větřní a zúčastnilo se jej 27 dětí ve věku od osmi do patnácti let.
|
Pro dětské účastníky tábora byl připraven, jako každý rok, nabitý program se spoustou netradičních sportovních aktivit, her a také celotáborovou hrou motivovanou „Rychlými šípy“ Jaroslava Foglara.
Kromě „rychlošípáckých“ programů si účastníci tábora i letos mohli na vlastní kůži vyzkoušet slaňování z mostu, absolvovali cyklistické výlety, spluli na raftech část řeky Vltavy ze Zátoně do Českého Krumlova, tentokrát přes všechny jezy, které je v daném úseku čekaly.
Děti podnikaly také tradiční i netradiční hry v lese a na louce, získávaly body pro své týmy do celotáborové hry a táborové peníze pro sebe. Za ně si mohly v průběhu tábora kupovat například „Hawajníka“, což znamenalo, že nemusí dotyčný vstávat, jít na rozcvičku a dostane snídani do postele od vedoucích nebo si mohli koupit hraní stolních her s vybraným vedoucím atd.. Dále batikovaly vlastní táborová trička, užily si diskotéku….
Pouze párkrát, vzhledem k počasí, se děti koupaly a dováděly ve Vltavě. A tak se raději vydaly se na výlet do Rožmberka, který byl spojen s prohlídkou středověké mučírny. Zde se dozvěděly jak všechny mučící nástroje fungovaly a některé si dokonce mohly vyzkoušet na vlastní kůži.
Ke konci tábora pak děti absolvovaly jednodenní přežití v přírodě, kde bylo jejich úkolem postavit si přístřešek na spaní z přírodních materiálů pro případný déšť a uvařit si jídlo bez pomoci vedoucích, kteří mohli jen „trochu“ radit.
V průběhu tábora děti absolvovaly i noční hru, při níž byly „tajnými“ účastníky jednání velké „Vontské rady“. Jejich úkolem pak bylo získat co nejvíce klíčových hesel, které jim pomohly rozluštit informace potřebné pro úspěšné pokračování další části etapové hry.
Poslední večer byli vyhlášeni vítězové celotáborové hry. Pořadí skupin bylo následující: 1.Smailíci, 2.Foglarovci, 3.Klaoni, 4.Kostíci, 5.Lipánci. První dvě skupinky obdržely za své umístění pizzu a třetí skupinka obdržela bábovku.
Všechny děti získaly také originální diplomy za celotáborovou hru a za sportovní výkony a každé dítko obdrželo drobný dáreček za úspěšné zvládnutí celého tábora.
Po tomto vyhlášení byla uspořádána dražba zajímavých věcí, či věcí které sloužily jako rekvizity pro celotáborovou hru (jednou z těchto originalit byl například hlavolam „ježek v kleci“). Děti mohly rekvizity vydražit za peníze, které získávaly v průběhu tábora za různé hry a úkoly.
Letošní letní tábor „Prázdniny v pohybu“ v Zátoni u Větřní byl finančně podpořen z grantu města Český Krumlov. Poděkování patří také cestovní kanceláři Vltava z Českého Krumlova, která nám zdarma zapůjčila vlek na kola a také všem institucím, které nám poskytly ceny pro závěrečné vyhodnocení výkonů účastníků.
Fotogalerie z tábora naleznete na stránkách www.cpdm.cz
Letní soutěž Dětský čin roku 2011!!
Prázdniny začaly a s nimi odstartovala i letní soutěž, kterou pro děti připravil Dětský čin roku ve spolupráci se serverem Alík.cz.Celé prázdniny, až do 31. srpna 2011, můžete posílat příběhy, které se vám nebo některému vašemu stejně starému kamarádovi skutečně přihodily letos, nebo třeba i loni o prázdninách.
Chovat se slušně, pomáhat bližním, zapomenout na lhostejnost k osudu jiných. Zdá se to naprosto samozřejmé, jenže přesto tomu tak stále ještě není. Právě proto se zrodil charitativní projekt Dětský čin roku.
Organizátorem akce, která si již za dobu své existence získala podporu významných institucí, sympatie veřejnosti i mediální pozornost, je nadační fond Dětský čin roku založený na podzim 2005 z iniciativy společnosti Whirlpool CR. Ta se už před lety rozhodla, že nechce naši společnou budoucnost ponechat náhodě a chce pomoci s výchovou slušných lidí.
Zapojit se mohou děti, které udělaly něco dobrého, byť by šlo o zdánlivou maličkost, všimly si dobrého skutku svého stejně starého kamaráda nebo nějakým způsobem dobro podpořily. Každým takovým činem dokazují, jak jsou dobro a lidskost pro život důležité a nezbytné.
Děti se do soutěže mohou zapojit tak, že vyplní formulář „Chci vložit příběh“, který najdou na stránkách www.detskycinroku.cz a připíší svou alíkovskou přezdívku.
Všechny zaslané příběhy budou také automaticky zařazeny do projektu Dětský čin roku, který vyvrcholí v prosinci.
Důležité je to, že hrdinou může být nejen ten, kdo zachránil někomu život, ale i ten, kdo vymyslel nějaký skvělý nápad, podnikl s kamarády výpravu za záchranou zvířete, nebo pomohl někomu z okolí.
Na vítěze čekají krásné ceny, jako například Nintendo Wii, cool barevná sluchátka nebo hračky od společnosti EP Line.
Více o soutěži se dozvíte na www.alik.cz a www.detskycinroku.cz.
ČASovaný obČASník
ČASovaný obČASník je nepravidelně vycházející periodikum České asociace streetwork ČAS, který přináší řadu novinek a informací o seminářích, kurzech, nízkoprahových klubech, atd.
V nejnovějším červencovém vydání naleznete nejen článek o blížící se velká říjnové konferenci, seznam aktuálních kurzů a seminářu, ale také informaci o týdnu nízkoprahových klubů a vyhlášení soutěže o Placku roku 2011.
Stáhnout si můžete občasník zde: http://www.streetwork.cz/images/download/obcasnik13_a5.pdf
Soutěž PLACKA 2011
ČAS,o.s. vypisuje veřejnou neanonymní soutěž na reklamní placky České asociace streetwork,o.s. Placka 2011. Předmětem soutěže je propagovat tuto organizaci touto formou. Nejlepší návrh bude realizován, placky budou vyrobeny a budou prodejné.
Placky jsou určeny především pro pracovníky v nízkoprahových sociálních službách, úředníky, atp. Placky nejsou určeny pro klienty NZDM, KC, atp. Soutěže se mohou účastnit jednotlivci a autorské kolektivy. Přihlášení do soutěže nepodléhá žádnému poplatku.
Datum vyhlášení je 25.7.2011.
Závěrečné datum odevzdání soutěžních návrhů osobně nebo emailem se stanovuje na 31.8.2011.
Nejlepší vybrané návrhy budou zveřejněny na webových stránkách www.streetwork.cz a o vítězi rozhodne hlasování.
Soutěžní návrhy lze kdykoli od veřejného vyhlášení soutěže na nosiči CD/DVD zaslat poštou na adresu kanceláře ČAS (Senovážné nám. 24, 110 00 Praha 1) nebo je zaslat na e-mail asociace@streetwork.cz (do předmětu napište SOUTĚŽ).
Návrhy musí být předány v podobě, která je vhodná k realizaci - tedy ve formátu pdf (kvalita 300 dpi v případě „obrázků“ nebo nejlépe v křivkách). Placky budou o průměru 2,5 cm a tisk bude digitální (tedy plnobarevný). Vyhlašovatel si vyhrazuje právo vyřadit návrhy, které neodpovídají výše popsaným požadavkům, případně jsou vulgární a urážlivé.
Autor/kolektiv autorů nejlépe vyhodnoceného soutěžního návrhu získá titul „Pán placek 2011“. S tímto ohodnocením je spojena finanční odměna ve výši 1 000 Kč (jeden tisíc korun českých).
Více informací na webu www.streetwork.cz
Proběhla akce V Boudě proti nudě
V druhém týdnu prázdnin se v Nízkoprahovém volnočasovém klubu pro mládež uskutečnila akce V Boudě proti nudě. Od pondělí do pátku si mohly příchozí vyzkoušet různé výtvarné dovednosti, zahrát hry či poznat nové kamarády.
Na fotkách máte ukázku toho, co jsme v Boudě například tvořili (technika zažehlování voskovek).
Dále jsme barvili textil, zdobili květináče, malovali na fólie, vyráběli akvária z papírových krabic a další.
Více informací a fotek naleznete na webu www.bouda.cpdm.cz .
Jste srdečně zváni na další pokračování, které proběhne ve dnech od 15. do 19. srpna 2011.
Vstup je bezplatný, jen si s sebou vemte svačinku a oblečení, které si můžete ušpinit:-)
V sobotu 6. srpna 2011 (od 20.00 hodin) se mohou diváci a posluchači těšit na vystoupení kapely CIMBAL CLASSIC.
V pátek 26. srpna 2011 (od 19.00 hodin) pak vystoupí, již tradičně, jihočeští NEZMAŘI s koncertním programem nazvaným "Loučení s prázdninami".
CIMBAL CLASSIC
Datum konání: 6. srpna 2011, začátek od 20:00, délka 120 minut
Místo konání: Klášter Zlatá Koruna, Křížová chodba
Vstupné: 150 Kč, snížené vstupné: 100 Kč (pro děti do 15 let)
Cimbal Classic je brněnská kapela hrající muziku na pomezí folku a world music.
Dalibor Štrunc- cimbál, zpěv, kapelník a autor části repertoáru
Kateřina Štruncová - housle, zpěv, zobcová flétna
Kateřina Kovaříková - viola, mandolína, zpěv
Jakub Šikaně - kontrabas, baskytara
Rastislav Kozoň - hoboj a další dřevěné dechové nástroje
Více informací o kapele naleznete na stránkách: www.cimbalclassic.net
NEZMAŘI
Datum konání: 26. srpna 2011, začátek od 19:00, délka 120 minut
Místo konání: Klášter Zlatá Koruna, Křížová chodba
Vstupné: 150 Kč, snížené vstupné: 100 Kč (pro děti do 15 let)
Nezmaři jsou skupina, která patří ke stálicím české hudební scény. Jejich stylem je folk, trampská píseň, country…
Skupina hraje ve složení:
Tonda Hlaváč – kytara, zpěv
Šárka Benetková – zpěv, klávesy
Pavel Zajíc – kytara, zpěv
Pavel Jim Drengubák - kontrabas
Více informací o kapele: www.nezmari.cz
1. Online: www.cbsystem.cz,
2. Melodie Voříšek, Na Sadech 16, České Budějovice,
3. Antikvariát Zlatá Koruna,
4. Infocentrum Český Krumlov, Náměstí Svornosti 2, Český Krumlov,
5. Infocentrum České Budějovice, Náměstí Přemysla Otakara II. 2
Spolupořadatelé
Klášter Zlatá Koruna, PS Agentura České Budějovice, CPDM, o.p.s. Český Krumlov
První část začíná, když se Harry, Ron a Hermiona vydávají na nebezpečnou misi, jejímž cílem je najít a zničit tajemství Voldemortovy nesmrtelnosti - viteály. Spoléhat musí jen sami na sebe, a to víc, než kdy dříve, protože jim už profesoři nepomohou a budou také bez ochrany profesora Brumbála. Navíc jsou mezi nimi temné síly, které se je snaží rozdělit.
V druhé části Harry Potter (Daniel Radcliffe) a jeho přátelé Hermiona Grangerová a Ron Waesley (Emma Watson a Rupert Grint) mají již část svého nebezpečného putování za sebou. Několik viteálů je zničeno, ale několik z nich stále přežívá kdesi ve světě. Proto může zlovolný Lord Voldemort (Ralph Fiennes) dál šířit po světě nenávist a násilí, pronásledovat své nepřátele a společně se svými přivrženci směřovat k ovládnutí světa. Naštěstí naděje na jeho porážku nikdy neumírá, a tak Harry a jeho přátelé, podporovaní neúnavným odbojem v Bradavicích, neustále pokračují v namáhavé cestě. Vše ale směřuje k závěrečné a velkolepé bitvě.
Režie: David Yates
Hrají: Daniel Radcliffe, Emma Watson, Rupert Grint, Ralph Fiennes, Helena Bonham Carter, Alan Rickman, Jason Isaacs, Bill Nighy, Bonnie Wright, Tom Felton, Clémence Poésy, Michael Gambon, John Hurt, Miranda Richardson, Rhys Ifans, Jamie Campbell Bower, Brendan Gleeson
Film je mládeži přístupný, má český dabing, délka trvání první části je 146 minut, délka druhé části 125 minut a vstupné na první představení stojí 49,-, na druhé 99,-.
Místo konání: Kino J&K, Špičák 134, Český Krumlov.
Dne 13.7.2011 od 21:00 promítání prvního dílu a minutu po půlnoci 14.7.2011 promítání dílu druhého.
Přijďte si vychutnat premiéru jako PRVNÍ!!
Na malebném náměstí stojí proti sobě dva domy. V jednom se nachází čistírna peří, v druhém má kabinet paní Hilda – vykladačka snů. Mezi nimi vládne nepřátelství na život a na smrt. Dědeček z čistírny nedávno objevil skrytý svět snů v peřinách a umí z nich zlé sny odfiltrovat. Vykladačka snů je díky tomu bez práce. Všem v okolí se zdají samé pěkné sny a s těmi se pro radu nechodí. A kdyby se něco ošklivého do spaní přece prodralo, stačí si dát peřinu vyčistit. Zlé sny skončí zamčené ve sklepení pod čistírnou. Ale jednoho dne děda záhadně zmizí. Celou rodinu z čistírny pak čeká dobrodružství, o kterém se nikomu ani nezdálo. Boj s paní Hildou a boj o sny a se samotnými sny vyvrcholí v magickém polštářovém světě přímo v peřinách.
Od 27.6. do 30.6. v českokrumlovském kině!!
Ve čtvrtek 26.5. 2011 jsem měla možnost, v rámci své praxe v CPDM Český Krumlov, zúčastnit se přípravné schůzky k projektu evropské výměny mládeže s názvem MEDILAIZE IT se zástupci evropských zemí - Itálie, Slovinska, Slovenska, Portugalska a České republiky.
Projekt pořádá CPDM Český Krumlov a akce proběhne v srpnu tohoto roku.
Ráno jsem se zúčastnila prezentace o činnosti CPDM, dále se mluvilo a organizačních záležitostech a cílech projektu (kterými jsou především aktivní přístup k oblasti moderní výměny a přenosu informací, komunikace mezi lidmi pomocí medií a také poznávání jiných kultur a motivace mladých lidí k obecně prospěšným činnostem jako např. dobrovolnictví.) Poté proběhla krátká exkurze po CPDM a následovala schůzka se starostou a místostarostkou města Český Krumlov.
Také jsme navštívili fotoateliér Seidel, který se tématicky hodil k tématu projektu, kterým jsou média.
Dále se celá skupina jela podívat do Zátoně, kde budou v srpnu ubytováni, a večer proběhla prohlídka města Krumlov.
Celým dnem panovala příjemná atmosféra a pro mě jako studentku v sociální oblasti byl tento den velmi zajímavý a přínosný. Nejen že jsem poznala jak takové programy fungují a jaké jsou jejich cíle a náplň, ale i se pro mě tento den stal jednodenním kurzem angličtiny, což v mém případě vůbec nebylo na škodu J
„ Až se budou budoucí generace ptát, za co jsme ve 2.světové válce bojovali, povězte jim o příběhu Lidic“ ( Frank Knox, ministr námořnictva USA – 1941 – 1944).
Dne 2.6. 2011 bude mít ve všech kinech v Čechách premiéru výpravný velkofilm LIDICE.
Příběh filmu Lidice je založen na skutečných událostech, proto více či méně osloví každého z nás. Tento film přibližuje divákům osudy obyvatel Lidic skrz mezilidské vztahy, zejména lásku, která stojí na počátku celého příběhu.
Jde o velkofilm plný emocí, který poukazuje na to, jak zdánlivé maličkosti mohou změnit chod dějin a způsobit tragédii.
Autorem vynikajícího scénáře je spisovatel a historik Zdeněk Mahler.
Film Lidice bude multikino Cinestar v Českých Budějovicích uvádět v programu od čtvrtka
2.června, slavnostní jihočeská premiéra za účasti filmové delegace proběhne v úterý 7.června od 19,15.
Ležím pod jabloní slyším zpěv sýkorky
a vidím mou lásku života, jak jde ke mně.
Ležím pod jabloní, kde se prožívaj ty nekrásnější
dny tohoto světa a dny plynou hrozně rychle
kdybych mohl tak zpomalim čas a užívám ho co
nejlíp, jak to jde, ale čas zpomalit nejde, škoda!!
Miluji jednoho člověka, ale vím, že už se blíží konec,
ale já to nechci,protože chci žít...
A ten člověk je mi nebližší člověk kterýho miluju
a budu navždy,ať se stane cokoliv.
Ležím a přemýšlím jak to tohle napsat a přišel jsem
na to!Má láska života mě na to přivedla děkuju
THE END
1. Co je to drabař?
a)jednohrbý velbloud
b)druh hmyzu
c)dvouhrbý velbloud
2.Které zvíře vydrží plavat nejdál?
a)úhoř
b)losos americký
c)vyza velká
3.Které zvíře skočí nejdál?
a)antilopa impala
b)klokan rudý
c)gepard
4.Jaké zvíře má nejtlustší kůži?
a)slon
b)nosorožec
c)hroch
5.Které zvíře doskočí nejvýš?
a)delfín
b)puma
c)losos
Odpovědi:1c),2a),3b),4c),5a)
Dům dětí a mládeže pro děti připravil na den 21.4.2011 doplední program s názvem „VODNÍ HRÁTKY“ - akce ke Dni Země.
Budeme dělat zajímavé pokusy s vodou a vyrábět vodní příšery z PET lahví.
PET lahve a přezůvky s sebou!
Vstupné: 30,- Kč
Ve dnech 18. – 20. března se v hlavním městě Maďarska uskutečnil dětský filmový festival „Dětské oči“ (Kid´s Eye Film Festival). V rámci festivalu byl zorganizován také program s názvem „Srdce Budapešti“, kterého se zúčastnili pětičlenné týmy dětí a mládeže z České Republiky, Maďarska, Slovenska a Polska. Tento program byl připraven pro děti a mládež z dětských domovů a pěstounských rodin, které tak mohly nahlédnout do zákulisí filmu. Děti se tak zúčastnily zajímavých filmových workshopů. Učily se, jak pracovat s kamerou, upravovat a střihat filmy, měly možnost vyzkoušet si kostýmy či se nechat nalíčit od profesionální maskérky. Výsledkem třídenního workshopu byl jejich vlastní krátký film, který se měl soustředit na nějaké zajímavé místo v Budapešti, které si děti vylosovaly první den festivalu. Náš tým tak získal jako plac pro natáčení „Náměstí hrdinů“. I přes nepřízeň počasí se děti s pomocí maďarského studenta filmové fakulty hrdinsky pustily do práce a vytvořily krátký minutový film s názvem „Les“. Ve festivalové Budapešti děti nezískaly zážitky pouze filmové, ale poznaly také jinou kulturu a místní zvyky, ochutnaly něco z maďarské gastronomie, navštívily důležité památky a navázaly nová přátelství s ostatními účastníky.
MASOPUSTNÍ PRŮVOD MĚSTEM
úterý 08.03.2011 16:00 - 18:00
Koleda žáků Základní umělecké školy v Českém Krumlově, studentů Střední uměleckoprůmyslové školy sv. Anežky České, občanů, výtvarníků a muzikantů města Český Krumlov - 5. ročník akce.
Trasa průvodu:
Sál ZUŠ - prostranství před kostelem sv. Víta - Horní ulice – náměstí Svornosti - Široká ulice - Dlouhá ulice - Lazebnický most – Latrán - 1. zámecké nádvoří - areál kláštera Rytířského řádu Křížovníků s červenou hvězdou, Tramín – Latrán - Lazebnický most - Radniční ulice – náměstí Svornosti - sál ZUŠ
Pořadatel: Základní umělecká škola v Českém Krumlově ve spolupráci s Městským divadlem Český Krumlov
ZDROJ: www.ckrumlov.cz
fotbalovým stadionem FC Porto, prý to nebyla zajížďka, musela jsem si tuhle moderní svatyni vyfotit a slíbit, že se přidám k řadám fandů a fanynek. No hned jsem měla dobrou náladu, tohle vás doopravdy rozesměje.
Toto měl být původně úplně obyčejný román, ale já neumím psát vážně a proto tady máte tohle.
Hezké čtení přeje autor Lukáš Navara
.Tento projekt byl určený převážně dětem ve věku od 14-ti do 18-ti let, žákům posledních dvou ročníků základních škol a studentům středních škol. Takto jsme na podobný předchozí projekt, který byl jako pilotní realizován v letech 2007 a 2009. Cílem projektu bylo motivovat mládež směrem k zájmu o moderní média a „novinářskou“, informační, redaktorskou, reportérskou a hudební práci.
Text hádanky:
Kolik pater má dům na obrázku? Tento dům čp. 66 najdete v Kájovské ulici.
Odpověď:
Dům má pouze přízemí a jedno patro. To co zepředu vypadá jako další patra, je pouze honosný štít domu, zakrývající půdu. To poznáte, když se podíváte na dům ze strany - nad prvním patrem již vidíte střechu.
Vašek Codl
Tento obrázek nám pro Časák ICM namalovala a darovala Markétka Michalíková z Českého Krumlova,
7 let
Téma: volné
Dovolujeme si Vás pozvat na další setkání, promítání a vyprávění
z cyklu "Cestování trochu jinak",
tentokráte se seznámíme
s cestováním po Turecku,
provázet nás bude opět Bohumil (Bob) Kofroň.
Promítání se koná ve čtvrtek 25. listopadu 2010 od 18:00 hodin
v Informačním centru pro mládež Český Krumlov, Špičák 114, 1. patro (bývalé jesle), v Českém Krumlově.
VSTUP JE ZDARMA!!!